JAK JE TO S NAŠÍ SVOBODNOU ODPOVĚDNOSTÍ?

Naše odpovědnost souvisí s naší reálnou svobodou, abychom mohli opravdu svobodně a vědomě jednat dle našeho vedomi a svědomí. Čistě naše vědomá odpovědnost je do značné míry omezena, protože většinu toho co děláme a jak reagujeme je ovládáno naším vnitřním "autopilotem" a z toho převážně podvědomým, který byl naprogramování jednak geneticky, jednak replikováním rodinných vzorců chování, které jsme zažívali jako děti a v neposlední řadě našimi vlastními návyky, které jsme získali od okolí učením a volbou.
Do cca 0,3 s od vzruchu který zachytíme smysly, řídí naše konání plazí mozek, který jedná instinktivně a zajišťuje základní reakce pro možnost rychlé reakce v případě ohrožení života. Tento děj nejsme schopni prakticky vědomě ovlivnit.
Pro delší děje je náš mozek nastaven tak, že cca 95% reakci vykonává na základě autopilota a je to nutnosti, protože nejsme schopni vědomě sledovat a v každém okamžiku a NOVĚ vědomě reagovat na to, co se kolem a s námi děje a řízení právě přebírá autopilot a jeho naprogramování.
Plnou svobodu jednání by snad mohl prožívat jen jedinec, který by nebyl "naprogramován" geneticky, rodinou a okolním prostředím a nebyl by ohrožen rychlými ději. Pak by ale jeho jednání muselo být velmi pomalé, aby mohl v přítomném okamžiku vše pečlivě zvážit a zvolit nejlepší variantu svého konání.
Odpovědnost považuji za vlastnost všech živých tvorů už tím, že svým životem zasahují do dění kolem sebe. Svými činy více nebo méně ovlivňují to "čeho se svou existencí dotknou" a to tou měrou jak vědomě a samostatně mohou do děje zasahovat.
My lidé máme osobní odpovědnost vždy a jen v případě, že je naše vědomí omezeno a nemůžeme své konání vědomě a účinné ovlivnit, pak se tato odpovědnost snižuje.
Nebezpečnost  oné odpovědnosti je dále úměrná míře zasahování do okolí a je tím větší, čím je oním zasahováním ve větším rozporu s přirozeným a harmonickým děním našeho okolí (přírodními zákony a dynamickou rovnováhou). Tj pokud  více či méně "jdeme s proudem".
Naše vědomí je navíc hodně omezené a zahrnuje nepatrnou část poznatků o nás samotných i o okolí. Z výše uvedených důvodů je naše  vědomé konání značně omezené, a tak často děláme chyby.
Odpovědnost ale sama o sobě nevytváří "vinu", kterou vnímám,  jen pokud vědomě konáme s vyloženě zlým úmyslem a nebo z nedbalosti.
Ze stejného důvodu by bylo vhodné přistupovat ke svému životu v důležitých okamžicích maximálně vědomě s maximální pozorností a pokorou a trpělivostí. K ostatním pak zase přistupovat s respektem k jejich odlišnosti a za chyby je hned nesoudit. Vše, co se týká nás navzájem, co nejpravdivěji vzájemně komunikovat a vzájemně si pomáhat v pochopení toho, co se s námi všemi děje a i stále hledat cesty , jak spolu můžeme žít v respektu, míru a v lásce.