Pokud jsme vyčerpali všechny možnosti na zlepšení a náš vztah je pro všechny utrpením nebo velikou prázdnotou (špatným příkladem pro děti) a podařilo se nám se rozejít ......tak ....co dál?
Většinu z nás rozchod (hlavně po delší době a když máme spolu děti) hodně a dlouho bolí a sebere nám životní energii, a tak vystavíme kolem nás a našeho srdce ochranné pancíře a může nás i svádět k zjednodušujícímu přiřazení všech negativních vlastností a vinu svému bývalému partnerovi a pak i všem představitelům opačného pohlaví .....
Opravdu je to to, co bychom si měli z minulého vztahu pro svůj život odnést? .....
Podle mne rozchod není tragedie a konec světa a není důvodem ani k sebemrskačství ani k jednoznačnému hození odpovědnosti na toho druhého.... Podle mne , čím více máme nadstandardních očekávání a podmínek na toho druhého (ale i na sebe), tím více klademe překážeky pro možnost vzniku dlouhodobého a harmonického vztahu ..... A tak je dobré po každém rozchodu se zamyslet a ZAMĚŘIT SE HLAVNĚ NA SEBE. Zrevidovat hlavně naše činy a jak mohly být příčinou oslabování našeho vztahu ... Podívat se i na hodnoty i jejich počet A ZAMYSLET SE NAD TÍM, CO V SOUČASNOSTI OD VZTAHU A I OD ŽIVOTA OČEKÁVÁME A KAM SMĚŘUJEME?..
:-) Dále se určitě vyplatí si dát čas a nepřeskočit z jednoho "porouchaného vlaku za jízdy do druhého".. .... Pak si uvědomit a odstranit ze svých vztahových vzorců všechny závislostní programy a posílit svou sebelásku. Dále i zapracovat na schopnosti být ve vztahu otevřený a maximálně autentický - komunikovat o svých pocitech a myšlenkách .....A zkusme uvidět a ocenit to, co nás ten druhý naučil a čím nás obohatil a pokusme se odpustit sobě i tomu druhému ... A HLAVNĚ NEPŘESTAT ŽÍT a stýkat se s opačným pohlavím bez předsudků, abychom mohli ve vhodný okamžik navázat nový vztah...