Viděl jsem tady na FB zamyšlení,že "upřímnost vytváří nepřátele" ....
Upřímnost je, podle mne, nejlepší druh komunikace, ta nepřátele nevytváří, naopak může podpořit vzájemné porozumění a prohlubuje intimitu.
My ale neumíme upřímně komunikovat a ani upřímnost přijímat ....
Kazí nám to forma komunikace, která je nakonec rozhodující.
Možnost, jak být upřímný a nezraňovat, nabízí "NENÁSILNÁ KOMUNIKACE".
Současné komunikační paradigma je hodně založené populisticky a nebo konfrontačně, a tak působí i "upřímnost", kterou nabízíme, matoucím způsobem.
Pokud není vyloženě chválící, tak je často podávána a pak i vnímá jako kritizující a zraňující a je s nelibostí přijímána.
Navíc lidi nejsou s obyčejnou realitou spokojeni a rádi by ji měli krásnější, a tak rádi slyší "krásné nepravdy", kterým často i věří.
Proto raději zamlčují své pravé postoje, bojí se zranit sebe nebo druhého, a
tak někdy i tvrdí to, co chce ten druhý slyšet, i když si myslí pravý opak. Ale tato neupřímnost možná přinese chvilkovou iluzi o lepší realitě, ale dlouhodobě neobstojí a vybírá si svou daň.
Komunikovat upřímně, ale nenásilně až s láskou je umění a většina z nás to neumí teprve se to učíme.