Často narážím na spojení "zaslouží nebo nezaslouží si LÁSKU" ..... Podle mne je nešťastné spojovat tento posvátný cit, který ve své nejvyšší formě splývá s láskou bezpodmínečnou, s pojmem zásluh, protože nás to svádí na cestu posuzování, odměřování, obchodování a nakonec rozumového odmítání lásky, přesto, že ji cítíme v našem srdci a dere se ven a chce být cítěna a šířit se jako světlo kolem nás..........
ČÍM VÍCE LÁSKY, TÍM MÉNĚ STRACHU
ČÍM MÉNĚ STRACHU, TÍM VÍCE LÁSKY ....
Láska může být i stavem duše, který je výsledkem duchovního rozvoje, kdy si ji vědomě a dobrovolně přijmeme do mysli a do svého srdce a dokážeme JI používat jako základní princip vztahování se ke všemu, co v životě potkáme.
Ano láska je energie, která se šíří přenosem a všichni živí tvorové mají schopnost ji vnímat. Mají v srdci rezonátor, který ji dokáže zachytit, přijmout a zesílit a a pokud padne na úrodnou půdu, tak se pak stávají sami zářiči a jejími dalšími šiřiteli ....
To, že nedokážeme milovat tak široce abychom do své lásky zahrnuli i ty vzdálenější členy lidského společenství, neznamená, že nedokážeme milovat ... Milováním pouze svých blízkých a tou neláskou k vzdálenějším, vlastně následujeme bojové poselství předchozích generací, pro které byl život chápán jako boj. Snažíme se tím ty nejbližší chránit, ale právě si myslím, že už se mění paradigma soužití lidí a vnímání lásky a potřebujeme pro společné soužití zahrnout do své lásky i ty vzdálenější a odlišnější členy lidského společenství, abychom nemuseli s nimi bojovat ...