Uvědomil jsem si, že hodně vztahů je uzamčeno v bludném kruhu strachu a obav, který partnerům neumožňuje autenticky, plně a radostněji prožívat jejich vztah. Jedná se o obavy z odmítnutí, z vyzrazení něčeho o sobě, co druhého odežene, z nepochopení, ze zranění sebe nebo druhého ..... .... Zkrátka, že to ohrozí NÁŠ VZTAH....
Je to paradox, protože právě náš partner by nám měl být zřejmě jedním z nejbližších lidí a měl by mít pro nás asi jedno z největších pochopení a mít i společný zájem - BUDOVAT A PROŽÍVAT VZTAH TAK, ABY NÁM TO PŘINESLO RŮST, VZÁJEMNOU PODPORU A HLAVNĚ RADOST A MOHLI JSME I SPOLU BÝT BEZ ZBYTEČNÝCH PROBLÉMŮ CO NEJDÉLE?
Jediná cesta , podle mne, z téhle pasti je, si uvědomit, že jsme oba na stejné lodi a máme vlastně stejný zájem. Zřejmě i oba uvažujeme o sobě a o tom druhém velmi podobně a s podobnými obavami.
Odložme strach a dovolme si, se tomu druhému otevřít a sdílet s ním své hlubiny a to co nejautentičtěji. Odměnou nám bude, že jednak více poznáme jeden druhého ale i sami sebe a včas i můžeme zjistit případný nesoulad a společně ho řešit a ne až v době, kdy si založíme rodinu a kdy stejně naše hlubiny vyplavou napovrch a i řešení nemusí být už tak snadné.